O výletě
Vydejte se s námi na fantastický výlet přírodou východních Krkonoš! Čekají Vás hluboká údolí, drsné prostředí vrcholových partií hor i daleké výhledy. Přes svoji délku (cca 22 km) není túra přespříliš náročná a zejména v letních měsících skvěle realizovatelná.
Centrem výletu je Špindlerův Mlýn. Nejvhodnějším výchozím místem je parkoviště pod sjezdovkami na Medvědín, kde můžete vůz zanechat za 20 Kč na hodinu, celodenní parkování pak přijde na 140 Kč. V případě cesty autobusem si projdete Špindlerův Mlýn proti proudu Labe až ke zmíněné parkovišti. Trasa vede dál vzhůru údolím až k rozcestí Pod Dívčí strání. Zde je soutok Labe přicházejícího z Labského dolu, a Blého Labe.
Podél Bílého Labe vzhůru
Po modré značce se vydáme vpravo podle Bílého Labe. Zatím asfaltová cesta mírně stoupá údolím a prochází kolem valů, které zde zanechal ledovec v poslední době ledové. Divoký tok Bílého Labe často teče po skalním podloží a tvoří pěkné kaskády a malé vodopády, (například Velký skok nebo Balvanový vodopád). Také po stranách údolí zurčí potůčky a voda a čistý horský vzduch jsou všude kolem. Po 3 kilom etrech přicházíme k Chatě u Bílého Labe, kde také končí asfaltová cesta. Zde se můžeme občerstvit, ale naše cesta pokračuje dále vzhůru. Nyní je to již pěkně vyskládané pěšina z místních žulových balvanů. Sklon se zvyšuje a obklopuje nás skutečná krkonošská divočina. Na prudkých svazích údolí v zimě padají laviny a v létě bahnité proudy, les je tedy místy odstraněn těmito přírodními procesy. Kvůli umírnění toku člověk vystavil několik přehrádek na údolním dně, ty však také umocňují dojem z říčky a tvoří jakési umělé vodopády. Postupně vystoupáme nad hranici lesa. Dostáváme se do krkonošské arkto-alpinské tundry.
Kolem Luční boudy až pod Sněžku
Najednou se mění charakter krajiny, kterou prostupujeme. Dostali jsme se na vrcholový zarovnaný povrch. Jsme-li zde v brzkém létě, vpravo na svazích Luční hory ještě vidíme sněhová pole. Všude okolo je tráva, místy hloučky kosodřeviny. Drsné chladné klima zde nedovoluje růst lesu, nachází se zde travní společenstva a vzácné druhy rostlin. Uprostřed této krajiny stojí obrovská Luční bouda. Založena byla už v sedmnáctém století, avšak svou současnou podobu získala za německé okupace. Pokračujeme přes Úpská rašeliniště, vstříc Sněžce, nejvyšší hoře Čech a Slezska. Cesta vede po dřevěném chodníku, odkud můžeme pozorovat květy suchopýru, rašelinná jezírka a ostrůvky kleči. mocnost rašeliny zde má i přes metr a jedná se o největší rašeliniště Krkonoš. Je to prefektní zásobárna vody, rašeliniště je zdrojem vodnosti toků na západ i jihovýchod od něj.
Obří Sedlo
Přicházíme do Obřího sedla, jsme na dosah Sněžce (1603 m n. m.). V případě pěkného počasí můžeme vystoupat na Sněžku, což nám do výletu nepřidá mnoho kilometrů (pouze 2), ovšem ještě celkem dost výškových metrů). Občerstvit se můžeme v chatě Slaski Dom na polské straně hranice, Obří bouda na české straně hranice byla zbořena v roce 1982. Pak se vrátíme zpět směrem na západ po červené značce Česko-Polského přátelství. Po kameny vyskládané cestě dorazíme na rozcestí Rownia Pod Sniezka. Zde se můžeme ještě vydat kousek po červené turistické značce dále směrem na Špindlerovku a podívat se vpravo na ledovcové jezero Maly Staw. Ze zmíněného rozcestí se však vracíme zpět na jih po žluté značce k Luční boudě.
Přes kozí hřbety zpět do Špindlu
Od Luční boudy jdeme na západ po červené značce směrem na Špindlerův Mlýn. Míjíme Rennerovu studánku u bývalé Rennerovy boudy. Jak je vidět i podle počtu zaniklých bud, zatížení horské přírody člověkem zde bylo v minulosti mnohem výraznejší než dnes. Po chvíli se dostaneme na Kozí hřbety. 200 m dlouhá odbočna na vyhlídku z vrchní části hřebene stojí za to. Vidíme krýásně údolí Bílého Labe, kterým jsme vystoupali, Sněžné jámy, Labský důl a dalsí místa západních Krkonoš. Samotný ostrý hřeben Kozích hřbetů je velmi impresivní. Poté už prudce klesáme nad údolím Hrazeného potoka směrem do Špindlerova Mlýna. Chceme -li jít více lesem po méně frekventované trase, nabízí se žlutá značka namísto červené. Délka výletu je prakticky stejná.